31.12.2010 | 18:14
Oj, byl to velký rok..
..samo sebou hlavně pro mne jakožto "kološlapala". Co se předsevzalo - to se i splnilo a co se nesplnilo - o tom se pomlčí! Vkládám na tyto stránky novoročenku Canadabike, kterou má většina z Vás pravděpodobně ve svých schránkách. Kdo ji fyzicky nemá na stole - je pravděpodobně bezschránkový, bezdomovec, odstěhovaný, nebo sem prostě tradičně zapomněl a tudíž se omlouvám. Tato novoročenka vlepená k obsahu nadobro uzavře kapitolu kanadské cesty a stránky tak nadobro oněmí. Je mi z toho tak trošku smutno, neboť sem si již zvyknul každou chvíli sem "mrkati", no mám -li se upínat k zítřku tak je to jediná volba. Tímto se klaním před každým z Vás, kdož moji cestu podpořil, sledoval či jakkoliv vnitřně propagoval. Nikdy Vám to nezapomenu. Snad sem nikoho nezklamal ni sportovně či lidsky - a pokud ano, je to tím, že sem jen člověk.
Pevně věřím, že setkáme se při příštích aktivitách, které (dá-li zdraví ) musejí zakonitě dorazit, neboť sem Neposeda. Přeji Vám všem úžasný rok, plný zdraví a vášně. Rok slunce a uvolnění.
Takže?......naviděnou. Pavel
P.S pro urputně anonymní AAA : "Pojď na pivo"
19.12.2010 | 09:55
S velikým výdechem ječím do davu..
..že „ Canadabike besedy jsou u konce“! Bylo již na čase. Jak totiž besedy narůstaly – tak narůstala i velikost zvířat, vzdáleností či velikost steaků v mém vyprávění. Jestliže měl medvěd černý na první besedě kolem 170kg, tak na té pražské to již byla půltunová obluda s půlmetrovým chřtánem. Ale to se dá pochopit. Tedy alespoň myslím, že se to dá pochopit. Shrnuto a podtrženo – besedy měly neskutečný úspěch, ve který sem nedoufal ani v pinkových snech. Každá byla v něčem jiná a ke každé se i jinak přistupovalo, což bylo kouzelné. Například v natřískaném salonku restaurace Pivovar jsem se rozhodnul, že neudělám přestávku, čímž sem rozhodil i svůj realizační tým. Během těch tří hodin sem měl možnost sledovat, kterak se obecenstvo rozdělilo na různé tábory. Ten první chtěl jít čůrat a bylo mu to blbé, ten druhý čůrat šel a stačil si dát jedno rychlé pivo na baru z čehož většině počaly nekontrolovaně vytékat z úst sliny,..a zbylí dva ve druhé řadě mně poslouchali. Omlouvám se všem, ale jelikož se nedaly zamknout vchodové dveře, musel sem se řídit heslem velikána Járy da Cimrmanna : „ nedělat přestávky, jinak se rozutečou “
Beseda v rodné Rokytnici – to bylo zcela jiné café. Jelikož sem akci nepořádal sám, nýbrž na pozvání nově vzniknuvšího Spolku pro rozvoj obce, mohl sem si dělat přestávek kolik sem chtěl. Moje vyprávění bylo začleněno do programu „ Poznej svého rodáka “ a mělo tak přilákat co nejvíce lidí z obce a okolí, k čemuž sem byl více než skeptický. K mému údivu se do sokolského svatostánku vměstnalo neuvěřitelných 270 lidí, čímž sem trumfnul i Myslivecký ples a oslavu padesátin bývalého starosty. Ta masa lidí ovšem nemohla postřehnout můj vnitřní boj. Den předtím proběhla totiž naší firmou oslava Sv.Martina a přílivová vlna ze svatomartinského vína vyvrhla nad ránem na břeh nejen obsah mého žaludku, ale hlavně celý můj mozek. Po téhle osobní tragédii sem pak musel na pódiu kontrolovat každý svůj pohyb a ještě působit navenek jako ten, co přejel Kanadu na kole. Mozek se mi rozdělil ve dví. Jeden kontroloval, abych nespadnul z pódia a druhý se snažil vzpomenout si z promítaných fotografií, kde že sem to vlastně byl. Dle blízkých účastníků přednášky sem ale působil naprosto věrohodně, v pohodě a klidu,..s výjimkou záhadných pauz uprostřed vět, které trvaly kolem dvou minut. Ale o tom vím svoje. Naprostým vrcholem pro mne byl moment, kdy mi při ukončení přednášky předávala kytici s blahopřáním moje spolužačka, dnes uznávaná lékařka, od které sem celý školní život opisoval a bez které bych se stal pravděpodobným inventářem 7.B Palackého školy. Lidé tleskali, matička plakala, já se snažil tvářit uvědoměle a myslel jsem přitom jen na to, kterak dostat spolužačku co nejdříve z pódia, než začne mluvit do mikrofonu o tom, jak sem byl blbej.
Tou zcela nejdůležitější přednáškou bylo pro mne „mletí hubou“ v rámci festivalu Cyklofest v Praze. Jednalo se o dostaveníčko cyklo-cestovatelů, cyklo-dobrodruhů a cyklo-nadšenců z celé republiky pod taktovkou Lucky a Michala – dvou nejmilejších a nejuznávanějších guru v rámci cyklo-expedic http://luciemichal.cz/. Já si svůj pražský výlet náležitě užil, neboť sem jej absolvoval pouze s Konvou,…tudíž v baru. Moje vystoupení bylo naplánováno na devátou večerní a publikum po věru celodenní akci značně prořídlo. Na povídání sem měl pouhých 45 minut, což bylo tragické, neboť 45 minut dokážu hovořit o malinové marmeládě podávané na palubě letadla. Dalším úskalím bylo přenášení fotek a hlavně videí na plátno z počítače - což byl důvod, proč si brát na akce Konvu. Ten se totiž procvičil, protáhnul si ruce, prolupal prsty a řekl „ pusťte mne k tomu “! Jednou rukou obsluhoval dva počítače, druhou pil pivo a po zhruba pěti minutách dokázal na pravém počítači odstranit tři Trojské koně i s krmením, uploadnout nové porno s Jackie Brown a levým počítačem dokázal ovládat osvětlení v sále i objednávky do kuchyně přilehlé restaurace…a k tomu všemu spouštět i videa na plátno. Konva…ty si můj bůh!! Beseda se líbila a já jako bonus dostal mimo jiné hlavní cenu - počítačový program na úpravu fotek ZONER. To jaký sem blb dokazuje fakt, že po celý zbytek večera sem si myslel, že jde o termoprádlo. No nevadíJ Závěrečná afterpárty v přilehlém baru Bia OKO stala se mým tajným snem, neboť sedět u stolu s legendami českých expedic se nepodaří každý den…Byl to vyjímečný večer a možná to byl jeden z tisíce důvodů, proč sem kdy vůbec na kole někam šlapal.
Tímto bych chtěl strašně poděkovat Všem, kteří mi pomohli besedy zrealizovat a nenechali mne ve štychu. Všem, kteří museli poslouchat ty odrbané a ovrzané historky po stopadesáté a dělat při tom, jak je to baví
. Konvovi a Pajině za hodiny a dny strávené výběrem fotek, videí a blbin, které se jen díky nim dostaly na plátno. Kapele za účast a hraní na Besedách, byť mohli sedět doma a pouštět si třeba novinku Top Gun. Všem, kteří si koupili některou ze sta prodaných fotek z cesty a pomohli tak k zaplacení nákladů. A taky Vendule za její pomoc při „ dotazech publika “, což musím vysvětlit! Všichni do jednoho jsme při realizaci besed věděli, že při „dotazech z publika“ padne otázka :“..a kam Pavle pojedeš příště??“. Bylo to jasné jako facka a pro tuhle chvíli sem nechal Konvu stáhnout mapu světa, pro lepší názornost potencionálních cest. Věřte nebo ne, tahle otázka ne a ne padnout. Vendula se tedy nabídla, že jako dívka z davu tuto otázku v krizové situaci vždy položí. Její zvednutá ruka v sále byla tedy pro mne vždy božím požehnáním.
Díky moc.
02.12.2010 | 19:09
Praha se blíží..
..již tuto sobotu můžete vidět můj audio-vizuální ksicht na Cyklfestu v Praze. Budu v opravdu úžasném společenství - viz. program. Vezmu li v potaz, že po mé přednášce začína volná zábava v přilehlém baru, je jasné, že budu mlátit klapačkou rychleji než obvykle. Tudíž, máte-li v plánu předvánoční Prahu, navštivte raději předvánoční cyklofest.
12.11.2010 | 07:59
Nezapomeňteee!!..
D.U.Bmusic & Canadabike beseda v ryze socialistické sokolovně !:)...už dneskaaaaa
26.10.2010 | 00:07
A je to tady..
..chtělo by se říci "podzim",..no já mám na mysli BESEDY! Teď mne tak napadá - píše se "na mysli?, nebo "na müsli" Šmarja, fakt dobrej vtip pro znalce češtiny a cereálií. No zpět ku Besedám.
Jelikož sem nestačil obejít všechny domácnosti, statky a osady, kde požadovali odříkati můj kanadský příběh, rozhodnul sem se uspořádat besedy. Takováhle beseda je převelice praktická. Nic Vás to nestojí, uslyšíte zajímavé historky z natáčení, nějaký ten blábol, spoustu fotek a pravděpodobně i pár songů v podání D.U.Bmusic..Vlastně dva páry,..tedy celkem čtyři songy. Dokonce budete mít i prostor na otázky všeho druhu a já Vám musím odpovědět, nebot´se to sluší...a nebot´se to patří. Otázky na téma " jak moc sem měl sedřenou prdel a jak veliké na ni byly boláky" , nechte prosím až na závěr, at´ se mi ostatní nerozprchnou. Tež prosím nezadávat otázky z fyziky a hlavně matematiky. Já si totiž v rámci matematiky vystačím se slovy " hodně, málo, akorát ..a samosebou číslovky". Besedy sem volil převážně tak, aby šlo o páteční termín a hospoda či pivnice byla v okruhu dvacíti metrů. Mnou provaděný vyzkum potvrdil, že většina mých kamarádů je schopna vydržet v páteční podvečer maximálně 2 hodiny bez piva. Jejich pozornost pak klesá až o padesát procent. Máte li vnitřní pocit, že na besedě chcete být určitě - raději si místo rezervujte. Z důvodu lepšího pocitu sem totiž pozval na přednášku i seniory z Domova Důchodců v Pavlovicích, Dolní Lhotě, Rokytnici, Vamberku, Dětský Domov v Polnici, Azylový dům Hana v Ostravě a rodinu Demeterových z Košic. Pokud přijedou všichni - nebudete mít kam si sednout. Pokud nepřijedou, budu mluvit asi jen na Vás,...popřípadě na Vás a Demetera.
Nezbývá, než se těšit. Je to sice velká zodpovědnost, ale když nám Beseda vykolejí, nenecháme se rozhodit a zazpíváme si veselou písničku, nebo nám Konva ukáže vystoupení s živým králíkem, Eva předvede skok přes čtyři židle, já ukážu ty boláky ....a odkráčíme dvacet metrů na to pivo.
Těším se z celého "heartu"
....Já i celý team Canadabike
P.S: Pokud má někdo zájem o Besedu a je stydlivý, nemohoucí, chorý, trpí maniodepresí, nebo je jen líný jako prase - jsem schopen i s částí Canadabike týmu udělat přednášku čili besedu u něj doma. Jen pro jistotu - průměrný člen realizačního týmu Canadabike sežere kolem 35 jednohubek a 9 chlebíčků. Brambůrky prosíme typ "chalupářský špíz" a mandle....jóóóó, dvě kila pražených mandlí. A pro mně Mattonku, Tot´vše...
05.10.2010 | 08:45
Rozhovory v novinách
Rozhovor v MF Dnes ZDE a pokračování ZDE
Rozhovor v Sedmičce ZDE
Copyright © 2009-2010 Canadabike.cz | Odkazy