10.08.2010 | 18:33

82.den - Boli mne strasne hlava..

..neni cemu se divit. Dokazal sem se opit sam a ve stanu. Ten neskutecny patok mi asi rozleptal mozek a musim potvrdit, ze telo si asi odvyklo. Vyrazim za upornych bolesti hlavy jiz v sedm rano. Davam si cafe u Tima Hortona - kde jinde - a vyrazim vstric osudu 160km dlouhe etape pres pohori Chic Choc. Celou cestu si nadavam...ono ja sam se sebou mluvim casto.. No ted sem si vylozene nadaval! "Musel si to vypit kompletene?? Stalo ti to za to?? Blbecku?? Ted trpis ... ale vcera ve stanu - to bylo juchuuu juchuuu" Tak takhle asi vypadalo prvnich deset kilometru etapy. Z alkoholove trizne mi vetsinou pomuze - bohuzel - namaha! A te bylo tentokrate na rozdavani. Cesta se pocala zvedat hned za vesnici a ja nechapal z tech kopcu. Mam dojem, ze ten blb, co vymyslel stoupani na tehle ceste drive projektoval sjezdovky a ma to porad v sobe. Neexistoval pomaly najezd na kopec. Proste jedete po rovine a najednou BUM a nekdo pred Vas postavi zed. Diky temhle trampotam se mi rychle vycistil mozek a ja po chvili spadnul do udoli reky Matapedia. Od teto chvile sem prozival ocistny balzam. Od Ontaria sem nejel krasnejsi krajinou. Naprosta divokost prirody, malebne vesnicky, reka uplne kristalova a plna pstruhu ... Plno rybaru ve vode i na lodkach .. vsichni plni pohody.. A ja co dva kilometry nahatej skacu do vody.. V jedine vetsi vesnici Amqui se opet pokousim zprovoznit internet - no neuspesne a navic si po hodine nechtene mazu zbytky rozepsaneho clanku. To byla primo tragedie, na kterou mi do peti minut dala zapomenout opet okolni priroda ...a ja uhanel vstric mestu Matapedia, nebot bylo vstupni branou do Noveho Brunsvicku a tudiz dalsim zazitkem na moji ceste. Kolem osme sem ulehal na mistnim hrbitove s pocitem, ze 160km etapa je za mnou a mam porad jeste silu .. no tma prichazi jiz o pul devate a neni tedy cas na hrdinstvi..Misto na spani je opravdu idilicke - hrbitov spojeny s piknik arealem a detskym hristem - pan projektant byl vesely frajer. Davam kolo do poradku po strasne dlouhe dobe, vodu si chodim pumpovat k hrobu cislo 21 a obcas se sklouznu na skluzavce - veru krasne zakonceni dne v rajske zahrade.

10.08.2010 | 18:20

81.den - Budi mne klapot kapek na plachtu stanu..

..a naprosto cerna obloha. Dokazu sbalit stan do 20minut a stat u kola pripraven k vystrelu..To fakt dokazu! Ale vzdycky, kdyz se o to pokusim tak se neco semele. A tak sem tentokrate  vse sbalil v one rychlosti - zrovna, kdyz zacal vetsi prival deste, abych zjistil ze sem ve stanu zapomnel computer na kolo. Tak uz to jednou byly klice, ted computer. Tak sitka nad hlavouje mi ve stanu osudna. Pokazde ji zapomenu zkontrolovat!! A tak sem k udivu kolemjdoucich nejennze v desti rozdelaval stan, ale dokonce sem si jej nasadil na hlavu a snazil se uvnitr najit ten blby tachometr. Muselo to byt veru interesantni, nebot sem dokonce sklidil potlesk od lidi sedicich u kavy v teple recepce za svoji verzi "chodici a nadavajici stan". Vydal sem se cestou do Riki, neboli Rimoski - coz je absolutni turisticke centrum a brana do oblasti poloostrova Gaspe. Mel sem to stesti, ze v mistnim kulturaku probihal "den narodnosti" a tudiz byly na programu koncerty a folklorni tance - vse zadarmo a ja tam tudiz sedel pokud to slo...Uzival sem si neskutecne hudby a barevnosti lidi a mozna mi to trosicku pripominalo Colours of Ostrava - ale to sem asi prehnal :-]. Od chvile, kdy vyjel sem z Rimouski - nemohl sem dostatecne najit slova pro krajinu, kterou sem projizdel. Slovo "Krasa" je totiz pouze mala naplast. Ve chvili, kdy se malebne pobrezi stahlo do vesnice Porte Au Pere a ja stal u ponorky vyvrhnute na breh a za ni stal povestny majak..byl to opravdovy pohlednicovy ukaz. Nebudu ani popisovat kramky a kavarny zdobici pobrezi, malebne penziony a vesnice..Cela tato cesta je znama jako cesta umeni a podel cest jsou navic kramky mistnich umelcu..a nevite, kam driv skocit, co driv koupit..a nakonec vse vyhodnotite jako smrtelne nebezpeci pro vasi penezenku - a padite odsud pryc. Ve vesnici St. Flavie se moje cesta louci s rekou Svateho Vavrince a otacim se na pohori Chic Chocs. Probehlo louceni po kolena ve vode reky a mavani...i kdyz - jake pak reky, vzdyt ja nevidel na druhou stranu a ve vzduchu bylo citit more...tohle jiz reka nebyla, no opravdovy ocean zacinal dle mapy az o 250km vychodneji. Tudiz sem maval a maval...a pak se reka ztratila z dohledu a mne bylo najednou smutno. Dalsi symbol me cesty v haji...Uleham u dalnice za mistni infocentrum a na dobrou noc oteviram flasku cerveneho za 7.50. Na znameni louceni s rekou si davam salek dobreho moku ..

09.08.2010 | 01:45

80.den - Prožívám věru krásné ráno…

..v parku u řeky…a ještě k tomu za bufetem vesnice St.Loch sur Mer. Mám ze sebe opravdovou radost, neboť večer stačil jsem si oprat oblečení v místní prádelně a to věru nebylo jen tak. Mám totiž sebou od Janičky tři identické ampulky na tekuté věci. V jedné je olej na vaření, druhá obsahuje tekutý prášek na praní a třetí jar. To špatné je, že výrobci na mne přichystali past a vše co má čistit dělají v barvě zelené…a ještě k tomu voňavé. Je pro mne věru těžké čichem zjistit – co je co. To, že občas drhnu kastrol aviváží není ještě pohroma…Ovšem stav, kdy z pračky leze  pěna, vedle stojící pán si z toho může ukroutit hlavu…to se věru hned tak nevidí. Ale když se vrátím k faktu, že moje věci jsou čisté – je to ku potěše. Spal jsem jako děťátko i díky onomu „místnímu bufetu“. Ten totiž nabízel všechno z domácí provience a mezi tím vším i uzené maso a ryby. A aby toho nebylo málo, tak to udil v noci a kouř šel samo sebou na moji stranu. Kolem druhé ranní jsem se probudil v zaslintaném spacáku a dokonce jsem musel vstát a dát si oplatek. K ránu jsem měl již halucinace a tvrdí-li někdo, že „vůně se nenažereš“, tak kecák. Ráno jsem do bufetu okamžitě zašel a dal si samozřejmě malou klobásku a malé café, což způsobilo velké trampoty na místní toaletě…ale o tom jindy. Pokračoval jsem podél pobřeží a věru..až ta krása bolela u srdíčka. Řeka byla čím dál širší a domy podél řeky byly pohádkové hrady..Poprvé cítil jsem v Kanadě historii a nedivím se Quebecu, že se dme pýchou na tuto část Kanady…a nedivím se zbytku Kanady, že se snaží těmto místům vyhnout v době dovolených..Převážně rybářské a starobylé vesnice mají pouhé dva mědíce na to, aby vydolovaly z turistů všechny peníze. Alespoň tak mi to přetlumočila slečna nesoucí mi café…a hned poté mne zkasírovala o tři dolary za něco, co jinde stojí dolar padesát. No nevadí, na hru přistupuji…ovšem něco za něco. Ty mně café za tři a já sobě krásný hrnek za nula…sorry. Svým způsobem je to reklama pro jejich podnik, když budu pít z hrnku na terase café!

06.08.2010 | 21:22

79.den - Jiz dlouho sem se tak dobre nevyspal.

..maly pristav zil jiz od sameho rana a ja tak mohl usednout do male kavarny primo na brehu. Bylo to jedno z tech kouzelnych ran, ktere tolik pripominalo cestovani do Francie. Clovek by zustal klidne naveky...jen ziral do dalky za obri reku, sledoval lode, slunicko..a nechal si vystavit ucet. No muj cil byl zcela jiny. Za kazdou cenu najit internet a obchod..Dle mistnich je jedine mozne misto pro me potreby - mesto Montmagny. Vydavam se tedy do mesta a zahy nachazim obchod Maxi, kde mne s hruzou pozoruje pul personalu, nebot ke vsemu chichotam a se vsim se mazlim...Tak vypada clovek, jenz nevidel tri dny obchod! V mistnim info stredisku mi okamzite poradi, kde je knihovna. Prijel sem na misto, no ku oboustrannemu zdeseni - stal sem uprostred "knihovny" - no te, kde se knihy prodavaji, cili mne poslali do obchodu! Tudiz i tohle si Quebec vyminil po svem. Nastesti slecny v obchode mely pochopeni a zatimco mne jedna utesovala a utirala slzy, druha obvolavala opravdove knihovny - ktere by mohly mit otevreno. Nakonec se stesti usmalo a milou pani knihovnici sem byl ujisten, ze vetsina knihoven v Quebecu pres prazniny zavira....Tudiz mam pro vsechny citatele mych novinek ujisteni  "ze nevim jak to bude dal"..no verme v to dobre. Moje cesta tedy povede na poloostrov Gaspe a pote prejedu pohori Chic Choc, abych se dostal do Noveho Brunswicku...treba tam ma pro mne pani knihovnice lepsi zpravu!

06.08.2010 | 21:03

78.den - Nejstrasnejsi probuzeni..

..cele cesty na mne pockalo do pul treti rano. Probudil mne svit dalkovych reflektoru do stanu a pustena hudba..Vse na chvilicku ustalo, no citil sem, ze srdce mi bije na poplach a telo se zacalo chystat na utok divokych prasat..Mozna sem na chvili myslel, ze je po vsem a ze slo o trapnou srandu, kdyz tu sem slysel rev motoru, auto zustalo stat pred stanem a ja vedel ze je zle..Nez sem stacil cokoliv udelat zacaly na stan litat svetlice vystrelovane z auta. Zasnu nad stanovou plachtou firmy Jurek, ze se svetlice pokazde svezla po plachtovine a odpalila se az v lese..stacila jedna jedina do stanu a bylo zle..I kdyz, zle jiz bylo..Okamzite sem vyhlasil nejvyssi pohotovost, ktera znela - bojuj, nebo vyrez v podlaze diru a zahrab se do zeme..V tom auto znicehonic prohrablo a odjelo. Pomalu sem vylezl ze stanu, vsude vladla tma a ve vzduchu smrdel ohen..Bylo tezke tomu uverit - kdyz tu se ve tme objevily reflektory znovu a na vse bylo pozde. Bylo mi jasne, ze tentokrate si jdou najisto pro moje veci. Zacaly opet letat svetlice a ohnove gejziry, no tentokrate za cilem trefit mne a odehnat mne tak od stanu. Jedna ze svetlic stala prisaham bohu v mziku pred mym oblicejem a na posledni chvili uhnula, az sem citil spalene vlasy..v te parade sem si vsimnul osazenstva auta. Bylo plne zfetovanych - pravdepodobne portorikancu - a cela ta situace vypadala jako z nechutneho americkeho filmu. Vedel sem, ze jde do tuheho a ze na takovouhle presilu nemam...byla jedina sance, snazit se je uhnat behem - v tom sem se videl nejsilnejsi - no oni zajiste behat nechteli a ja nechtel opustit svoje veci. Vlastne sem jen stal a cekal co prjde..Kdyz tu najednou pomalu projizdelo auto - oni necekali a v mziku byli pryc - a ja dekuji bohu a onomu tajnemu ridici v projizdejicim aute za pokracovani sve cesty..Bylo ovsem nutne okamzite zmizet, nez se vrati s nakoupenou munici..Tak rychle sem jeste stan nebalil. Vse mi padalo do bahna i do rosy, veci se pletly, na zem sem prichystal otevreny nuz i s vyvrtkou, bo nikdy nevis, ceho bude treba..a prosil sem cas i jitrenku, at zapocne svitani - jako bych veril, ze svitani odezene strach. Ve chvili, kdy bylo kolo pripravene v rekordnim case zbyvalo nasednout a odjet - no kolo bylo zamcene a klice nevisely na svem miste..Ted se te situaci smeju, no v te chvili sem nemel daleko k placi a sebe podrezani zaroven. Klice pravdepodobne zustaly uvnitr sbaleneho stanu, coz znamenalo vse opet sundat a zacit od zacatku. Nebudu rozepisovat tu bezradnost, kdyz ve stanu klice nebyly, v brasnach take ne...a ja porad hledal a hledal. Pomalu se rozednivalo a pribehli prvni persony kvuli rannimu behu v parku, prvni duchodci s kavou posedavali pred sestou ranni na lavickach...a ja porad hledal. Uz mne nehnal strach, vedel sem, ze je po vsem..no hnala mne zurivost. Mozna, ze bych i premluvil ony pitome portorikance ku spolupraci - dam vam vsechny penize a fotak..i tu GPS si vezmete - no pomozte mi hledat klice! V sest ranniho casu sem klice nasel v zahlavniku sveho spacaku. Naprosto znechuceny sem pak odjel k benzinove pumpe, dal si cafe a dival se, jak se okoli probouzi. Klepal sem se jeste porad strachem, zimou  absolutnim vycerpanim. Sam sobe sem smrdel potem a bylo mi opravdu vselijak. Tyhle situace se proste stavaji, no ja myslel, ze se v nich jiz vyznam a ze je dokazu eliminovat. Takovehle situace dokazi zkazit dojem z cestovani na dlouhou dobu..no clovek si za ne muze vetsinou sam. Popijel sem cafe a musel v hlave prehodnotit stav prohry - na stav vyhry. Vzdyt se nic nestalo! Nic mi nevzali! Prezil sem to! Co kdyby prisli do stanu najisto!..Je to pryc, jedinym svetlym bodem zustalo, ze na cestu do 15km vzdaleneho Quebecu sem byl vzorne pripraven jiz v sest rano..Sjizdel sem tedy pomalu k Pont de Quebec a veskere chmury zahanel pohledem na giganticky most pres reku, stojici v ranni mlze...Bylo to omracujici. Nikterak sem nehnal a do mesta sem dorazil kolem devate - coz bylo akorat, abych nebyl zadupan davem turistu. Krasa mesta byla nesmirna...mozna je "nesmirna" slabe slovo. Mesto je ryze evropsky pusobici,...spise takova mala Pariz a clovek se veru ztraci v zaplave kavaren, ulicek a uzasnych obchudku. Ve chvili, kdy stanul sem v horejsi casti mesta na vyhlidkove terase a mel jako na dlani reku Sv. Vavrince a zaroven Chateau Frontenac - bylo dobojovano o titul "nejkrasnejsiho mesta Kanady". Samotne Chateau Frontenac, neboli nejfotografovanejsi budova Kanady je natolik velkolepe, ze sem mu venoval 65 fotek, ze kterych sem radeji 60 umazal posleze. Kolem treti hodiny poledni mel sem mesta jiz plne zuby. Usednul sem do kavarny " U dvou prasatek" a uzkostlive sledoval dalsi a dalsi autobusy turistu, valici se do Stareho mesta. Bylo mi z toho najednou spatne a pricinou byla nejspise posledni noc. Ani sem nedopil kavu - coz stava se vyjimecne - a opustil sem obe prasatka, abych vjel na trajekt, ktery mne odvezl na druhou stranu reky, neboli na druhou stranu civilizace. Tam sem ulehnul do travy, vybalil mokre veci i stan, dopil posledni dousky kvalitniho krabicoveho italskeho patoku a s vyhledem na vzdaleny Quebec rozhodnul se alespon na chvilicku zavrit oci. Skoro by to slo, kdyby si mne nevyhlednul mistni hosik, ktery si ku me prisednul a na svuj vek cca.5 let mi pokladal chytre otazky typu"co to delas'? ty to susis?ty tu budes spat?kam jedes?.."mel sem porad zavrene oci, no otevrenou mysl, ktera mi jasne rikala "zab ho!"..Mohl sem ho nabalit do brasny a vypustit ho o sto kilometru dal, mozna by i matka byla vdecna. Vyrazil sem pote po ceste 132 vstric zazitkum a vstric poloostrovu Gaspe. Krajina se neskutecne zmenila a ja musim znovu sam pro sebe zduraznit, ze tapu jako na zacatku. Zadna provincie nemela dosud takove zvlastni kouzlo a nikde mne necekalo tolik zmen jako tady. Lide zacali byt znicehonic chladnejsi, nebylo mozne najit jediny vetsi obchod, vse bylo neskutecne drahe..az jednonasobne oproti zbytku Kanady, nikdo nemel ani snahu mi pomahat..Opravdova Francie za morem. Ovsem krajina, domy, okoli a vubec - vse co se rozprostiralo az do dalky - pastva pro oci. Nesmirna krasa. Celou cestu mi delal nejvetsi problem internet a absence knihoven. I v tomhle dokazal byt Quebec jiny. Horko tezko sem narazil na jedine internet cafe v male rybarske vesnici - no tam mi pan nauctoval 5 dolaru za hodinu, ovsem opavdove presso k tomu - coz uz se zdalo rozumne. Nikoliv vsak pak, kdyz sem chtel dalsi hodinu tak mi suse oznamil, ze mam narok jen na hodinu. Zkusil sem mu vysvetlit, ze jsme v internet cafe sami a ze tim padem nikoho neblokuju a hodinu si priplatim - no pan rekl "pravidla jsou pravidla". Tak tomu rikam trzni mysleni! K veceru sem ulehnul v pristavu vesnice Berthier a jal se bedovat nad osudem, neboli nad nakupem ktery sem ucinil ve vesnici. Za trinact dolaru koupil sem bagetu, jogurt, jablko, konzrevu s tunakem a pivo..I vsimnul si meho place rybar a po dlouhe dobe si se mnou nekdo vykladal o mem osudu a ceste. Smal se me prazdne igelitove tasce a jen suse dodal "tady zacina chudy kraj a lidi nepotrebji ani internet ani velke obchody, musis si zvyknout.." a poplacal mne po zadech na znameni porozumeni. Pristav byl jako stvoreny ku spani a tim padem k dohnani spanku ze vcerejsi krusne noci. Trava byla jako perina a vyhled na protejsi hory...to se snad ani neda popsat. Jeste v jedenact vecer sednul sem si s pivem na okraj hraze a dival se, kterak v Lauretanskych horah za rekou Sv.Varince zuri bourka..Bylo to divadlo, na ktere se nezapomina a dalo mi zapomenout na strasti vcerejsi noci. Snad na vzdy...

06.08.2010 | 19:55

77.den - vstavam jiz o pul sedme..

…neboť potřebuji urazit skoro stokilometrovou trasu do městečka Princeville, abych zastihnul někoho ve firmě Godin před obědem. Jak totiž známo – francouzský kanaďan je v době oběda k nesehnání, tudíž před… nebo nikdy. Po noční vichřici bylo přímo podzimní ráno a cesta do Viktorieville padalo do mlhy. Viktoriaville bylo město nesmírně důležité, neboť ním procházela cyklostezka vedoucí z Montrealu do Quebecu, přes můj Princeville…a o její důležitosti svědčil i fakt, že jsem na stezce objevil sprchy pro cyklisty…možná ještě jednou „sprchy pro cyklisty!!!“ já viděl sprchu po dvou dnech, tudíž to byla sprcha spíše pro cyklistu,…a tímto se omlouvám všem ostatním za naprosté zkolabování teplé vody…, no já prostě ze sebe jinak tu mastnotu nedostanu!! Stezka směr Quebec route verte n.1 vede naprosto rovně – jako když střelí. Jde v podstatě o zrušenou železniční kolej a naštěstí tam nenechali pražce. To že je rovná má své výhody – nemusíte přemýšlet a brzdit, no to že je to bývalá železnice má zase nevýhody, že vede zcela mimo vesnice a ještě k tomu porostem. Po padesáti kilometrech se propadnete do naprosté nudy. No já se nenudil, neboť jsem si v hlavě představoval, kterak mne přivítá samotný strůjce mé kytary – Mr. Godin. Dojel jsem v myšlenkách dokonce tak daleko, že spolu sedíme u oběda, který on zaplatí a debatujeme o vlivu procesoru na barevnost hudby..a pak si dlouze máváme…a on křičí „neodjížděj, prosíííím…“ a já volám „bohužel musíím, ale přijeď příští léto – zajedeme na Bystřičku a opečeme si candáta“. Tak asi s tímhle balastem v hlavě dorazil jsem do Princville. Po malé chvíli objevil jsem továrnu Guitabag a jal se nahánět někoho, kdo by mne nasměroval na fabrik Godin – když tu se otevřely dveře a vylezl někdo, kdo byl Robertu Godinovi extrémně podobný a mně došlo, že tohle nebude nikdo jiný než jeho syn Patrick. Přihnal se ke mně s úsměvem člověka, který má před obědem a náležitě se mi začal věnovat. Prý mne čekal od pondělka, taťka se omlouvá neboť je pracovně mimo, slíbená trička zapomněl doma a bohužel mu přijeli známí z Australie a tudíž se mi nemůže věnovat. No fotku s kolem si před odjezdem neodpustil, překvapil mne svoji znalosti Brna a ještě více mne překvapil znalosti jejich výrobku, neboť jen jsem mu ukázal fotky z koncertu, okamžitě vědět typ, stáří i hodnotu kytary…jo pane odborník. Asi se u Godinu dávali dětem mleté kytary s cukrem. Partick mne předal manažerovi, aby zajistil hladký průběh návštěvy a odjel do tramtárie…Nevadí, nevadí…můj sen začal vstupem do haly č.1. nebudu se tu rozepisovat o výrobě kytar, no bylo mi umožněno všechno osahat – kromě pracovnic, všechno vyfotit, očichat a utvrdit se v tom, že vše je děláno na koleně a ručně. A pozor – i u Godina mají pracovníci píchačky a přestávka je 15 minut a půl hodiny na oběd…Zrůůůůůdnééé!! Já se samo sebou po prohlídce rozhodnul, že neodejdu, dokud neukořistím cokoliv s logem Godin. Manažer projevil úžasnou náklonnost a než aby si nechal mnou rozkrást fabriku – nechal pro mne donést celý krk kytary 5.th evenue i s logem Godin. Vypadalo to exkluzivně, no celý krk se na kolo prostě nevešel, což pochopili okamžitě a krk k mé hrůze rozřezali na pouhou „hlavu a jeden pražec“ – krásný suvenýr, no teď je mi to líto, neboť když už vezu opici – krk bych zaručeně na kolo nějak dostal Třeba izolepou na záda jako páteřní pár. Návštěva, kvůli které jsem se odchýlil z trasy na dva dny, byla u konce a já si až večer uvědomil, jak důležitý sen jsem si splnil.Byť jsem nedostal onen oběd a nikdo nevolal, ať přijedu zase…prošel jsem přeci exkurzí v jedné z firem firmy Godin. Kdo se tím může pochlubit! Sakra, to zní, jako že co si umanu – toho dosáhnu,…no není to vždycky pravda. Vydal jsem se tedy zpět na stezku a pomalu ale jistě se blížil ku městu Quebec, o kterém všichni shodně tvrdí, že se jedná o americký klenot a vlastně jediné město zapsané do fondu UNESCO. Bylo tedy nač se těšit, no příjezd do ohromného Quebecu jsem se rozhodnul nechat až na ráno. Nerady bych spal v obrovském městě a nechal se tam zmítat bouřkou, která se velice rychle blížila. Dokonce tak rychle, že jsem stačil přijet k prvnímu otevřenému obchodu a vjet s kolem až dovnitř – k radosti personálu, neboť to co se dělo venku bylo k nevíře! Mám pocit, že provincie Quebec má patent na bouřky a v okolí města zkušebnu. Tolik hromobití jsem ještě neslyšel….a před obchodem jsem vyčapěl skoro důlek. Když bylo lehce po všem – zajel jsem na travnatou louku při ústí stezky a naprosto nerušeně ulehnul jsem na mokrou louku do mokrého stanu, pojedl mokrý chleba a zapíjel to krabicovým suchým vínem. Kolem půlnoci přijela na kole místní policie a popřála mi dobrou noc a krásné sny – no nezapomenula dodat „žádný alkohol“!! No joooo…..


Kolik už Pavel ujel
Vancouver
Calgary
Regina
Winnipeg
Thunder Bay
Toronto
Montreal
St. John´s
9902 km

Copyright © 2009-2010 Canadabike.cz | Odkazy

windows-7-Key  | Windows-8-key  | windows-10-key  | Office-2010-key  | Office-2013-key  | Buy-windows-7-product-Key  | Windows-7-Key  | windows-7-ultimate-Keys  | cheap-Windows-7-Keys  | windows-7-keys-sale  | windows-7-product-keys  | Buy-windows-7-homepremium-Key  | cheap-Windows-7-product-Key  | windows-7-keys-sale  | windows-7-key-sale  | windows-7-key  | Windows-8-Keys  | Windows-8-pro-Key  | Windows-8-product-Key  | windows-8-activate-Keys  | buy-Windows-8-Key  | Windows-8-activation-Key  | Windows-8.1-activation-Key  | Win-8-key  | windows-10-activation-key  | windows-10-enterprise-key  | Windows-10-download-key  | Windows-10-pro-key  | cheap-windows-10-key  | win-10-product-key  | Windows-10-activate-key  | windows-10-product-Key  | office-2013-key  | Office-2010-key  | Office-2010-keys  | office-2013-product-key  | office-2010-product-key  | office-product-key-2016  | office-2016-product-key  | office-2016-key  | office-2016-product-keys  | office-2016-pro-key  | microsoft-office-2016-key  | Buy-windows-7-product-Key  | Windows-7-Key  | windows-7-ultimate-Keys  | cheap-Windows-7-Keys  | windows-7-keys-sale  | windows-7-product-keys  | Buy-windows-7-homepremium-Key  | cheap-Windows-7-product-Key  | windows-7-keys-sale  | windows-7-key-sale  | windows-7-key  | Windows-8-Keys  | Windows-8-pro-Key  | Windows-8-product-Key  | windows-8-activate-Keys  | buy-Windows-8-Key  | Windows-8-activation-Key  | Windows-8.1-activation-Key  | Win-8-key  | windows-10-activation-key  | windows-10-enterprise-key  | Windows-10-download-key  | Windows-10-pro-key  | cheap-windows-10-key  | win-10-product-key  | Windows-10-activate-key  | windows-10-product-Key  | office-2013-key  | Office-2010-key  | Office-2010-keys  | office-2013-product-key  | office-2010-product-key  | office-product-key-2016  | office-2016-product-key  | office-2016-key  | office-2016-product-keys  | office-2016-pro-key  | microsoft-office-2016-key  | office-2013-product-key  | Buy-windows-7-product-Key  | Windows-7-Key  | windows-7-ultimate-Keys  | cheap-Windows-7-Keys  | windows-7-keys-sale  | windows-7-product-keys  | Buy-windows-7-homepremium-Key  | cheap-Windows-7-product-Key  | windows-7-keys-sale  | windows-7-key-sale  | windows-7-key  | Windows-8-Keys  | Windows-8-pro-Key  | Windows-8-product-Key  | windows-8-activate-Keys  | buy-Windows-8-Key  | Windows-8-activation-Key  | Windows-8.1-activation-Key  | Win-8-key  | windows-10-activation-key  | windows-10-enterprise-key  | Windows-10-download-key  | Windows-10-pro-key  | cheap-windows-10-key  | win-10-product-key  | Windows-10-activate-key  | windows-10-product-Key  | office-2013-key  | Office-2010-key  | Office-2010-keys  | office-2013-product-key  | office-2010-product-key  | office-product-key-2016  | office-2016-product-key  | office-2016-key  | office-2016-product-keys  | office-2016-pro-key  | microsoft-office-2016-key  |