26.08.2010 | 19:33

97.den - Moc sem toho nenaspal..

..to je jasne. Casne zrana jsem polibil opici, oblekl si na sebe absolutne vsechno, nebot sic tu slunce sviti - zima je priserna. Uhanel sem k narodnimu parku Tera Nova, za kterym mne cekala vytouzena odbocka na mys Bonavista. Jestli se Vam zda, ze fnukam kvuli kopcum..., tak ted nefnukam, ted brecim. Myslim, ze by se to melo jmenovat Narodni Park Kopcu a ne Tera Nova. Nastesti pri jednom vystupu "do oblak " nachazim pesinu smerem k jezeru s kristalovou vodou. Vubec mi nevadi, ze na pesinu nekdo udelal "neco nekaleho" a utrel se ponozkou..Fakt mi to nevadi, byt je to jedine misto ku koupani...Proste sem na to "podivno"hodil kus travy...no spise kopku travy a koupal se do "ukoupani". K veceru sem dorazil na vysnenou odbocku a posilnil se vytecne hnusnou kavou se zmrzlinou...A znenadani slysim "Pafeeeel"...no jasne, kdo jiny...opet Gianluca..Je jako muj stin. Tentokrate mu to sekne, nebot ma natelnik a plavky a krici tak, ze i stojan na pumpe si zacpava hadici usi. Gianluca napred vali pro Dr.Pepper a zmrzlinu, nebot prohlasuje "Gianluca je milovnik doktora Peppera:-]a pak mi kontroluje kolo a porad u toho krici...."takova chyba..tohle tu nema byt...a tohle ma byt tak..."hodinova prednaska o kole.., no ja postupne zjistuji, ze Gianlucu miluju protoze si s nicim nelame hlavu. Stal si tam jen v plavkach, daval mi rady do cyklozivota..a do toho porad vyrvaval na cele kolo."to jsou nazory Gianlucy..a nemusi to byt to prave...to jsou nazory Gianlucy.."..a tak porad dokola..Nakonec jsme se jiz po sye rozloucili a ja zamiril na mmistni basebalove hriste, abych ulehnul po dlouhe dobe na to nejrovnejsi podlozi. Jedine co mi bylo zahadou, tak ze k hristi nevedla jina cesta , nez pro ctyrkolky..ono totiz ctyrkolka je tu asi nejpopularnejsi vozidlo, tudiz, co by se nekdo drbcil s cestou pro auto.

24.08.2010 | 17:04

96.den - Musim odjet do devate ranni..

..tak znel prikaz Alana. To aby mne nezastihla jeho vedouci...a tak se budim na stole, pokrouceny jako paragraf a vyrazim..  Prislo predpovidane pocasi, ktere k tomu stavajicimu doplnilo mrholeni, popripade jeste "mzeni".. Kazdou chvili se musim oblekat do nepromokaveho, jenze sotva to udelam - sviti slunce.. Tuhle hru dokazu hrat dve hodiny - a pak na to absolutne prdim. Pri kave na benzinove pumpe mi kazdy prichozi oznami "pekne pocasi, ne?"..Myslim. ze mistni jsou stestim bez sebe, ze konecne skoncila ta blba tridenni vedra a vratila se jejich milovana "slota". A tak si to metu po nekonecne ceste, kdyz tu najednou "LOOOOOOOOSSSS!!!.. Sice ve vzdalenosti asi kilometru, no poziral si v klidu snidani.. A tak sem prastil s kolem a pres baziny se vydal za nim...Nebylo to zrovna jednoduche, v botach mi cvachtalo po tretim kroku...a musel sem porad sledovat, kam slapu... a pak, po sto metrech chci zamirit fotak a.... Zustala jen louka.. a naznak losi prdele v lese.. Opet! No zvedlo mi to loveckou vasen! Kdybych se mel vysvleci do naha a behat po bazinach sem a tam...tak toho parchanta do fotaku dostanu! Prijel sem do mesta Gender, ktere na ceduli hlasalo, ze patri mezi deset nejlepsich mest ku bydleni v Kanade.. Nevim, kdo ten seznam sestavoval, no vim urcite, ze se u toho pilo. Naprosto nezajimave mesto - no s vyznamnym letistem. Gander je hlavni pristavaci letiste pro vsechna letadla, ktera maji problem nad Atlantikem.. Po 11.tem zari sem dokonce odklonili vsechna letadla a ve meste vypuknul jarmark. Kdyz chci z mesta odjet slysim troubeni a pan na mne vola, ze mam v patach "kolegu", ktery na mne maval a neco mi chtel... "Gianluca"... to snad neee..., on mne dojel? A opravdu, Gianluca se zubi a vali za mnou z kopce. Prijel jen proto, aby mi predal kolik ku stanu, ktery sem zapomnel a aby mi rekl, ze losa taky nevidel.. Otocil kolo a valil zpet do mesta na nakup. Je to pravy italsky gentleman. A tak sem mu zamaval, otocil se, pohledl doprava... a LOS! Primo vedle mne - dokonce dva a samci k tomu. Nemohl sem ani dychat,. Pres vsechna varovani, slezl sem z kola a sesel z naspu... Neustale pozirali svoje "zelene hamburgery".. a ja se tetelil blahem . Pak se ten starsi vzprimil a dival se na mne. Napadlo mne, jak se asi brani slono-kono-jelenovi. Dat mu pesti nepomuze, kopnou ho mezi nohy... tam nedosahnu... Nez sem to doresil - byli v coudu.. A ja svuj myslivecky hon vyhral. Dekuju boze! V dobre nalade sem dojel pred mesto Gambo, ktere na mne cekalo na brehu zatoky.. Jiz z kopce sem videl zahradni altan i s piknik stolem u cesty a bylo mi jasne, kde stravim dnesni noc. No cesta byla frekventovana a altan blizko cesty.. presto sem zustal a ustlal si jen tak na zemi. A timto sem udelal dalsi chybu cele cesty... V cele siri se opakovala noc z Quebec city, s vyjimkou ohnostroje. Kolem jedne ranni prijelo auto a svitilo mi primo do spacaku... vedel sem, ze zacina problem. Kdyz sem se zvednul, auto prudce vyrazilo a zmizelo... Kolem se rozprostrela naprosto hruzna tma a ticho. Takovy pocit ticha a deprese zazivam jen tady. Da se rici, ze posledni auta projedou po dalnici kolem jedne ranni a pak nic - az zase kolem pate. Vsichni trpi strachem ze srazky z losem, ktera je v noci pravidlem. A tak se rozprostrelo ono ticho a ja se ujistoval, ze slo jen o nahodu.. Po desiti minutach proletelo auto kolem altanu nekutecnou rychlosti a zastavilo asi 500metru ve tme... Slysel sem turovani motoru a do vteriny bylo smykem u mne a znovu mi svitilo do oci... A zase pryc.. To uz sem vedel, ze prijde treti navsteva, obul si boty - ucesal se, vsechny doklady a fotak schoval pod drevenou podlahu a cekal.. Bylo naproste ticho a nedalo se ani nikam uteci, protoze dokola jen same baziny... a tak sem cekal.. A do pulhodiny to prislo znovu. Nastesti se spokojili jen s tim ,ze delali "smyk dokola", tudiz zvedli absolutni vrstvu prachu a pak zastavili u mne a minutu troubili... Jen sem sedel a snazil se uhadnout alespon barvu auta... Bohuzel nic. Pak auto zastavilo ve tme a byl klid.... sevrel sem nuz a predstavoval si, kolikrat ho musim bodnout tim blbym kratkym nozem, nez rekne "au".. No auto znicehonic vyletelo na cestu a bylo v trapu. Sedel sem na zemi do pate ranni, nez se opet rozjela dalnice a ja si tak zakryl oci cepici a snazil se dospat ztraceny cas.... Pitomci jsou holt vsude... kupodivu uplne vsude

24.08.2010 | 16:34

95.den - Vstavam casne..

..mozna i proto, abych predbehnul Cianalucu, ktery jeste chrape. Presto delam fatalni chybu..loucim se a pri louceni se zeptam na jeho doporuceni ohledne noveho kola...Byla to fatalni az extrafatalni chyba. Gianluca si nasadil cepici a vzal si tuzku a blok a zacal mluvit...a bylo po vsem. Po hodine a pul capeni u stanu sem mel naprosto odkrvene nohy a predjel by mne i osel. Razne sem utnul jeho rozhovor a od krajnice ku krajnici motal sem se po ceste i s drevenyma nohama. Nasadil sem obrovske tempo...Ve sluchatkach sem mel celou cestu Cimrmanna a tudiz sem pelasil a smal se k tomu. Cesta opet probihala ve znameni "nahoru dolu"...obcas "doleva"..a pocasi se usadilo na dobrych 12C. Ocima sem blodil po okolnich bazinach, nebot ma posedlost vyfotit losa byla neochvejna..Dokonce sem na jednu chvili slezl z kola a vydal se do okolnich bazin. Byl to blahovy pokus..Misto losa mel sem tak akorate vodu az po kolena..a hromadu strachu k tomu. Jakykoliv pokus "zajit si mimo cestu " tady konci poradnym koupanim. Jdete jakoby po plovoucim mechu... a najednou rup a uz jedete dolu.. Maximalne deset kroku a je po vsem.. Presto se na mne usmalo stesti, nebot zhruba kilometr prede mnou zastavila auta - coz je znameni, ze se neco deje.. Pokud neslysim sanitku - je jasne, ze jde o turisty, kteri neco vidi a tak to ocumuji... Je to jasne. Co jineho nez LOSA... Byl to nejdelsi kilometr v zivote... Videl sem, kterak lide foti "neco" z auta.. a pomalu odjizdeji...uz jenom 200metru... 100metru.. posledni auto odjizdi.. 20metru.. a fakt. Vidim prdel losa, kterak mizi v lese.. Jedinou utechou mi tak zustava, ze k celemu losu uz mi chybi videt jen predek a telo... prdel jiz znam.. Dorazil sem do odporneho mesta Grand Falls a byl tak nadopovany kofeinem, ze sem cestu prodlouzil az do Bishop's Falls. A byl to vskutku husarsky kousek a zaroven dobry napad. V mistnim placenem kempu, ktery je zaroven parkem se ptam na cenu... A kluk se mne pta "odkud si??".. pote, co reknu domovinu je naprosto uchvacen, nebot jeho kolega na pokoji na skole je z Ceska. Mam dvere otevrene, penezenku schovanou a Alan mi jako prezent nese PRAVOU Plzen a rozinkovy chleba k tomu. Mam pro sebe cely park vcetne sprch a elektriny... A mam moznost spat na stole pod pristreskem... Je mi opravdu blaze. Ke vsemu mam novy prasek na prani ze vcerejska a mam tudiz moznost oprat si svoji novou cepici, kterou sem nasel na ceste a ktere mi - dle moji opice - nesmirne slusi! Jak malo staci ku spokojenosti!

24.08.2010 | 16:12

94.den - A pak ze se nedeji zazraky..

..deji se...a porad. Sotva sem totiz na letisti mesta Deer Lake dopsal tech par radku a vratil se ku svemu nocovani za mistni infocentrum...objevila mne tam zcela nahodne nejmilejsi pani sveta, ktera povolala nejmilejsiho muza sveta a rozhodli se spolecne, ze mi zprijemni vecer. Esteher a Gerald Peddle mne proste nalozili do auta a odvezli si mne domu...jako postrelene zviratko...Dostal sem jidlo, piti...a hlavne sprchu. Ku sprse bohuzel bily rucnik, coz dokazalo, ze i pres veskere drhnuti meho JA...pousti moje JA porad cernou barvu. Omlouvam se Esther:-]. Nakonec mne vzali do mistniho rockoveho klubu, ktery vlastni jejich syn..., to aby mi zprijemnili uz tak prijemny vecer pravym Newfounlandskym pivem a poslechem randalu...Bylo az k nevire, kolik mi dokazala Esther nabalit jidla, div mi brasna nepraskla..., doplnila prasek na prani, na nadobi...proste..Nevim jak podekovat. Ve tri rano mne opet ulozili do stanu a ja dodnes pojidam parecky v konzervach a polivecky a..a... dekuju Vam. Rano se projevilo presne podle predpovedi...naproste sero a mrholeni vyslalo mne do pekel. Teplota spadla na 15 stupnu a ja musel vyrazit..Cestou stavil sem se u "potrefeneho losa" na mistni benzince - o kterem sem cetl v novinach, jelikoz mu vandal ulomil paroh! Viz.foto. - noviny to mely na titulni strane, tudiz je to aktualita dne, mozna i mesice v ramci ostrova. Cesta byla naprosto vysilujici..., no myslim ze to uz tu resim nejakou dobu. Da se rici, ze posledni dobou jedu od benzinky k benzince.., jelikoz mezi nima je pouze les...a les..A tam mne potkala dalsi zajimava vec. Na benzince mezi lesem X a Y, popijejice odporne seste cafe..na mne obsluha zavolala "jede Vam kolega"..A ja s udivem zjistil, ze v tom mrholeni opravdu prijizdi tezce nalozeny silenec..- Gianluca Ferrari! Po Nandu Padrosovi potkavam dalsiho "svetobeznika". S uctou posloucham, kterak se Gianluca vraci z Labradoru, kde si byl projet"jednu z cest". Gianluca totiz neni jen takovy cyklistoblazen...on je uplny blazen. Sedi totiz doma a porovnava snimky z druzice s mapou...a ve chvili, kdy zjisti, ze drvorubci prokacely dalsi trasu napriklad na Aljasce, Labradoru, ci Patagonii...Gianluca vezme kolo a tu trasu, ktera je pouze sotolina a sterk si projede...A vi, ze je prvni..Zvlastni osoba. Zvlastni hlavne v tom, ze dokazal mluvit hodinu, a nepustil mne ku slovu - coz mne naprosto vydesilo. Nechal si naplnit v restauraci 10litrovy vak vodou a omluvil se ze specha...a byl v riti!..Dopil sem kafe a vedel sem, ze na nej narazim..a taky ze jo. Jiz z dalky na mne maval a ja s hruzou zjistil, ze svuj stan postavil na sotolinove ceste. Nechtel sem pusobit jako nezdvorak...a tak sem postavil svuj stan vedle jeho. Nebudu resit, ze o kilometr dal byl primo skvostny travnik i s benzinkou...Gianluca proste netravil nikdy noc ve spolecnosti lidi a to silene misto povazoval k jeho naturelu za prvotridni. A tak sem stravil noc na kameni s clovekem, ktery zalezl do stanu a odtamtud sme spolu mluvili...teda mluvil. On mluvil...bez prestavky az do pulnoci. Neznam cloveka, ktery toho vi o kolech vice..Byl neco jako zednik v "Na chalupe u lesa"..Kdyz sem zminil jakoukoliv znacku kola - okamzite podaval informace o vybave kola, datu vzniku, prodejnach, cenach...Dvakrat sem v te tme a transferu informaci pres dve plachty usnul...a zdesene se probudil, nebot Gianluca mne kontroloval co deset minut tradicnim "rozumis?"..a pokud sem nerekl "jo"..tak zvysil hlas, dokud sem neodpovedel..A tak mne to jeho rvani probudilo a ja kricel dokonce italsky "si,si"..a pak sem to stejne nevydrzel a uprosil ho, ze si to nechame na rano...A tak sem mohl ulehnout s kamenem pod hlavou, ktera byla plna informaci k prasknuti..

20.08.2010 | 23:41

93. den - Ranni koupani ..

.. spojene se scenerii jezera Georges Lake je natolik uchvatne, ze mam chut stat se rybou a zustat naveky! V mistnim cafe mi slecna hrde sdeluje, ze jeji prvni kluk byl z Bratislavy - pry taky Cech.. A vysvetluje mi dulezitou vec. "Jestli chces jet po dalnici, neuvidis vubec nic... je to prohrany boj".. a v info centru mi to potvrzuji. Dalnice je totiz postavena az v roce 1960 a vede naprosto odriznuta civilizaci.. Newfoundland byl az do vystavby dalnice posledni vyspou naproste divociny, kde nevedly cesty a kde vsechny vesnice spocivaly na pobrezi... Chtel si jet za sousedem do vedlejsi vesnice?? Jedine na lodi!... Potreboval si chleba? Nastartuj clun a val.. Je to nepredstavitelne, no dedove mistnich frajeru v luxusnich autech neznali nic jineho nez lod a dokonce neznali ani penize, nebot do vystavby prvni papirny tu existoval pouze smenny obchod - kosile za tri ryby. Dedove dnes nechteji verit, ze se da ostrov projet autem a ze je tu Tim Horton.. No zpatky ku dalnici. Jelikoz jsou vesnice u pobrezi a dalnice uprostred - je stejne nerealne se k nekterym divum ostrova dostat. Musel bych tu stravit rok. Vetsina cest totiz vede sto kilometru tam... a stejnou cestou zpatky. Dnesni pokus o prekonani stokilometrove hranice "krachnul " zahy po dvou hodinach boje se silenym vetrem. Kopce nabraly na intenzite a ja jedu cely den na maly prevod... a to i z kopce... Ostatne, jel sem vlastne dneska z kopce?? K tomu vsemu je silene vedro az se mistni divi.. Mam co delat, abych vystacil s vodou od bodu A do Z... Dnes bylo velmi mile, ze nezbyla mi ani kapka vody a uvazoval sem o piti primo z potoka... v te nejkrajnejsi chvili znicehonic zastavilo auto a chlap povida "nechces vodu"?? Chapete??... Nahoda??.. Potvrdil mi, ze muzu klidne pit z potoka i z jezera, ze mi zarucuje, ze voda je stoprocentni... No ja videl "vesnicko ma strediskova" a tam to taky tvrdili .. :-] .. Na tachometru mam 89km a dal nejedu. Zustavam ve mestecku  Deer Lake a uziju si patecni noci.. Boj skoncil a vichr vyhral... jsem srababa .. Jdu na jedno!

20.08.2010 | 23:28

92. den - Jako male detatko..

.. sem si pripadal po probuzeni na trave za Motelem Helen' s Dinner. Utahan k smrti uprosil sem majitele o moznost setrvani na jedinem zatravnenem placku podel cele cesty. Jedno je tu pekelne jiste - vzdalenosti a kopce. Spolecne s divocinou to tvori naprosto uchvatny celek - no mozna z okna auta ci autobusu. Myslim, ze jde o muj nejvetsi boj pocas cele cesty... a zrovna na zaver. Predstava, ze v one divocine ulehnu kamkoliv a casne z rana budu ze sveho stanoveho pribytku sledovat ospale losy a jeleny Caribou se momentalne jevi jako smesna... Ostrovu se totiz mezi mistnimi rika "skala".. a takovy vlastne ve skutecnosti je. Vidim travu, jdu se mrknout na misto pro stan a ouha... trava sice je, ale zaklad je kameni...same kameni..Kousek travy si tu kazdy hlida.. Proto sem byl stestim bez sebe za tu trosku travy a soukromi za hotelem.. Uzasna Helen mi ve svem cofee shopu udelala cafe a pote dalsi cafe.., jeji deti mi vlastnorucne vyrobily cerealni pochoutku slozenou z nalamanych tycinek a susenych bananu.. a ja mohl vyrazit. V restauraci sem dostal varovani, at dobre planuji prubeh cesty, nebot dalnice po celou dobu nevede na par vyjimek pres civilizaci... a pro vse nutne musim sjet dolu. Zda se to jednoduche, no ja zakusil hned v poledne pokus o nakup chleba, kdyz odbocil sem z dalnice a padal dolu na hladinu more.. po hodine sem koupil chleba a pak dve hodiny splhal zpet na dalnici.. Nastesti je Newfoundland primo protkany horskymi rekami te nejcistsi "rasy" a ja se tak muzu koupat na "nahato" co pul hodiny. Pres veskerou krasu a rozmanitost na mne k veceru seda deprese a zmar.. Jizda napric hustym lesem s uchvatnou scenerii tesi maximalne pul dne, ovsem kopce nakonec zavrsi dilo zkazy a dostavam pocit, ze tech tisic kilometru nemuzu nikdy ujet... Neni snad rovneho useku delsiho tri kilometru... K veceru zcela padam na hubu u jezera Georges Lake. Koupu se v naprosto kristalove vode a zehnam bohu za ujetych 100km takrka na doraz. K veceru prichazeji mistni chatari a nesou mi cerstvou vodu, jogurt a PIVO!! Energie je zpatky... uz vim co mi chybi!! Ten zahadny vyrobek z chmele!