02.10.2010 | 10:48

Je to opravdu pikantní..

   ..tedy hlavně pro mne. Jen si to představte: Člověk – v tomto případě já – ujede deset  tisíc kilometrů na kole skoro v jednom kuse, z toho dobrých tisíc v dešti a zimě. Vystoupá kolem šedesáti tisíc metrů. Na prérii dokáže bojovat proti vichřici rychlostí 8.5km/h po celý den. Pije jen studenou vodu a spí tři hodiny denně. Spotřeba kalorií či frekvence šlapání jsou bezpředmětné. Skoro by se zdálo, že takový člověk – v tomto případě stále - , je jako stvořen pro dokonalý klon. Například křížením s německým ovčákem, mohl bych být docela respektovaná rasa. Nebo kdyby šlehnuli mé DNA s pamplonským plemenem býka. Zcela jistě by museli zrušit koridu. O pokusu například s Katkou Neumannovou ani nemluvím. A tady končí moje nabubřelost a machrování..

    Mohu totiž s klidnou hlavou vystavit elaborát dokazující fakt, že Vaše tělo je schopno zvládnout extrémní výkony, tlaky a přetlaky pouze ve stavech duševní blaženosti a čistoty. Jestliže jdete za svým cílem a cítíte dokonalou souhru „těla i ducha“ – jedete jako stroj – „amen“Innocent. Možná někteří nechápete, co sem tím chtěl říci, no bez pokusu to nezjistíte.

    Mé tělo se mne ještě týden po příletu ptalo „co budeme dneska dělat“?? A já odvětil „nic, budeme se válet, zasloužíš si to..“. Byla to logická odpověď, ale ne až tak pro moji tělesnou schránku vycepovanou za tu dobu pro zátěž. Do deseti dnů jsem se propadnul na hranici standartu a vstoupil i do duševní a životní reality. Na odpověď mého těla sem nemusel čekat dlouho: Po ukončení našeho koncertu na střeše olomoucké fakulty – chtěl sem svým nejmilejším udělat radost – a zatančit jim na song Michaela Jacksona. Na světě jsou totiž lidé, kteří umějí tancovat, neumějí tancovat a Já. Dle některých, sem vlastně ještě nepochopil, co vlastně tanec je. Tudíž tam, kde se tančí - já nejsem, nebo jen stojím a hýbu bradou. No na oné střeše sem ale cítil svoji výrazovou příležitost a Jackson mi napomáhal. Stačila mi jedna otočka k radosti všech, dvakrát výstřel nohou, levačka nahoru a pravačka na koule, otočka a výstřel nohou…a prudká bolest ve stehně. Diagnóza? Natržený sval ve stehně. Žádná tragedie, tři týdny klidu a pomalá zátěž. Můj milovaný Džingischán a léčitel Milda, který mne dokonale připravil na cestu mi po celý týden trpělivě opíchával nohu jehličkami a kdyby použil rovnou vidle, vůbec bych se nezlobil. V tom týdnu jsem se také poprvé opil. Poprvé od doby příprav k odjezdu. Pro přefiltrované a vyčištěné tělo to byl šok. Vlastně sem toho ani nemusel do sebe tolik nalít. Možná bych i vyhrál v soutěži : „Namol za padesát korun“, kdyby ji někdo vymyslel. Hned ráno probudil sem se s nejhorší chřipkou za posledních 100let. Okamžitě mi bylo jasné, že onen rohatý bacil ve mně čekal na propad imunitního systému, který se dostavil, když strkal sem si prst do krku. Všechno má takovou souvislost a vše je  tak krásně nalajnováno…, až k nevíře.

    A tak zpytuji svědomí. V době, kdy ležím již pátý den v peřinách, kdy mám místo krve sopel musím myslet na svoji cestu. Nedokážu ani domyslet, kdyby mne tyhle patálie potkaly na cestě. A potkaly by mne vlastně vůbec?? Nebo je to jen tím, že doma se propadáme do „vnitřní nevděčnosti“??!!

   Je to moc filozofické?? Omlouvám se, no chcete li to vysvětlit osobně, máte možnost. Zazvoňte a přijde Vám otevřít kulhající zasoplené hovado, které se tolik pyšnilo v úvodu svoji genovou třídou.Cool

 

21.09.2010 | 17:47

Tak sem myslel,..

..že to "epilog" celé uzavře. No pokračuje se lehce dál. Byla by totiž škoda, nezařadit na Canadabike úvahy z besed, novinové članky či videa z televize, jež se týkají celé cesty. Takže začínáme:

Kdo má zájem spatřit, kterak sem strávil dnešní "Dobré ráno" s Bobem a Bobkem prosím prosím...hned dva vstupy. Pro fanatické sledovače - To jídlo co sem dostal k sežrání ve studiu byl naprosto odporný králík plný kostí. Bylo to tak ohavné jídlo, že sem neváhal si jej v přímém přenosu vyndat z dutiny ústní. Café co mi dali bylo na úrovni, stejně jako byl na úrovni pan Hrubeš.To že ze mne udělali nakonec Karlíčka místo Kadlíčka je čistě povrchnost!..Je to radost mlet hubou od šesté ranníCool. Zítra se můžete těšit na Mladou Frontu s článkem Romana Helcla...já se totiž těším taky.

reportáž 1.: zde

reportáž 2.: zde

09.09.2010 | 16:00

Epilog ?

Očkakáváte-li epilog, zakončení či podpis k mé cestě, asi se tak úplně nedočkáte. Žádný výrazný to nápis na náhrobku Canadabike nehledejte. Já tu cestu totiž ještě vnitřně neukončil. To ještě potrvá…a možná to vlastně ani neskončí. No jedno již teď vím jistě - že tím nejdůležitějším pro jakoukoliv obdobnou cestu je touha. Samo sebou jsou důležité i peníze, zdraví, podpora, náhody, vrozené předpoklady…No bez touhy dojedete maximálně do Rokycan. Nevím, kde že se touha bere. Jestli je obsažená v pepři, jogurtu Dannone, ve sluníčku.. Já mám touhy na rozdávání. V průběhu života sem zjistil, že touha je nepřenosná a nepředatelná v tuhé podobě. Pokud tedy chcete touhu předat, musíte ji předat příkladem. Vyvolala-li v někom moje cesta napříč Kanadou touhu po objevování, cestování, či hledání sebe sama – splnila moje „mise“ účel. Mé touhy nikdy nekončí, tudíž nekončí ani mé cesty. A jak psal sem již kdysi do záhlaví staré motto všech poutníků: „tam kde jedna cesta končí, tam začíná cesta druhá“. Naplněná očekávání či náhodná setkaní s podobně „postiženými persónami“ pak působí na mé touhy jako hnojivo. A to je věru „nebezpečně dobré“!

      Zakončení mé cesty napříč Kanadou byl jistěže silný citový prožitek. Přelévání oceánu do oceánu, přitisknutí se k pomníku Terryho Foxe, cedule „nultý kilometr“ trans-kanadské dálnice a ovšemže - desetisic kilometrů vyhlížené město St. John´s ,  - to vše mělo příznačně truchlivou i radující se atmosféru uvnitř mého těla. No nic se nevyrovnalo pocitu, který se dostavil při sobotní večeři konané na mou počest rodinou O´Neillovych v restauraci vysoko nad přístavem města. Navštívil sem obyčejně obyčejné toalety a při návratu ku slavnostnímu stolu narazil sem na chodbě hotelu na prostý nápis : „The World is a book and those who do not travel read only a peage“  St. Augustin. (Svět je kniha a ti kdož necestují čtou pouze jednu stranu) Nevím, kdo byl Svatý Augustýn, no vím, že ta věta na mne padla v nejdůležitější chvíli a že ta věta stala se synonymem cesty.

   S posledním odstavcem přichází i poslední poděkování. Nechci se tu citově rozlévat k lidem, kteří mou cestu připravovali, realizovali, byli dnem i nocí na dosah, finančně záplatovali či vytvářeli pro mne čisté klima. Těmto já poděkuji zvlášť a s poklonou. Já chci poděkovat těm, které vůbec neznám, či od kterých bych podporu nikdy neočekával.. - a přesto přišla vždy v té nejpotřebnější chvíli.. paní Havlíková, Liptákovi, dcera mé kolegyně Věry z práce, pan Hradilík, Jarmila Smolovic, Franta Kaštánkovic, O´Neillovi, Campbellovi, Peddleovi, Vaškovi,Fana Maštalíř, Mira Krchňák, Štursovic family… mohl bych pokračovat do nekonečna ve výčtu těch, kteří mne popostrčili na nekonečné cestě. Děkuji tedy z celého srdce za Vaši podporu ve formě jedné zprávy vážící jako valoun zlata. Jsem s úctou..

Omlouvám se k závěru sám sobě za nedodržení předepsaného limitu pro vnitřní ukojení – 10 000km. Osud a technika mne pozastavily 98km před limitem, což je vlastně jeden necelý den… Pocitově stejné, jakoby jste v maratonu vbíhali na závěrečný ovál a v euforii si nevšimli kandelábru uprostřed Vaší dráhy. No bůh to tak chtěl!…A víte proč? Protože mi tím dává možnost, dohnat to při své další touze..Máte již teď strach a chytáte se za hlavu?...Nebojte se, kupte mi dvě piva a můžete se nechat „svézt“J

P.S  - I schytal sem velice droboulinkou výtku jednoho z renomovaných outdoorových cyklistů, že na svých stránkách nemám tzv. equipement, neboli detailní rozpis mnou používaných věcí ku přežití a pohybu. Předkládám tedy svůj nejdůležitější „equipement“ pro přežití:

1. - Touha

2. - Víra v sebe sama

3. – Láska k nejbližším

4. - Strach z nebezpečí je často horší, než nebezpečí samo

5. – Modrá slza El Camino na krku – Astorga Galicia

6. – Nillský kříž ANKH na krku  - Evička

7. – Kabala - Ochranné kolo Venuše na krku  - Dita

8. – Native Protect na krku– Rogers Pass

9. – Native Protect na ruce– kmen Sheshegwaning

10. – Cowboy bracelet na ruce – Moose Jaw

11. – Opičák Willson!!

Děkuju a mějte se krásně….Pavel.

09.09.2010 | 12:57

110. den - Nechci dát najevo..

..že jsem nervózní.. To rozhodně ne. Ale asi mi to moc nejde, neboť se Marie i Anthony permanentně usmívají.. Anthony mne naprosto konsternuje prohlašením u kávy: "volal sem na letiště, v kolik můžeme dorazit na check-in s kolem a říkali, že klidně 4 hodiny před odletem". Bylo to pro mne jako čtení z Koránu a já okamžitě vystřelil od stolu chystat se na odlet. No Tony ani nehnul brvou a pronesl: "stačí, když tam přijedeme necelou hodinu před odletem... důležité je pořadně se nasnidat, je pěkný den" .. Bóóóžéééé, moje  srdce pumpovalo na doraz a Tony má chuť snídat:-)..No uznale smekám. neboť Tony měl opět pravdu. Letište mělo naprosto rodinou atmosferu, Tony se s každým zdravil, já na každého usmíval.. váhu kola či brašen naprosto nikdo nezkoumal a navíc sem obdržel poplatek za kolo přímo směšné ceny. Zbývalo jen nechat věci očmuchat rentgenem... a to vám bylo milé. V oné familierní atmosféře se ten stroj pojednou zastavil a oba "čmuchalové" zbystřili! Vy máte v brašně bombu do vařiče?? Necháááápu!! No spíše cháááápu!! Jak mohli v tom bordelu poznat bombu od vařiče a zaroveň, jak sem mohl být tak blbej, že sem ji tam nabalil... Následovalo kompletní rozdělání a vybalení... Bóže, to jsou věci, co nesnaším. Všichni tak vidí ten můj bordel, moje staré ponožky.. šmarja pasta na zuby v botě, brýle zabalené ve slipech... fůůůůj.. kde je ta bombááááá! Bomba letí do koše a já mužu balit - snad naposled!

 A pak už jen loučení. Loučení s Tonym a Marii-Claire. Stražní andělé. To nejkrásnější v závěru cesty. Neskuteční lidé. Já je fakt miluju... No všechno uvnitř hlavy se připravuje na odlet... všechno.. pětkrát na záchod před odletem, žvýkačky proti zvracení, stres a těšení v jednom... úúúúúúúúúúúúžžž....a než si člověk přehrál pár písniček v letadle a než sem z té výšky našel ty "své" cesty proběhlo hlášení, že budeme přistávat v Torontu.. A stejný scénář.. pětkrát na záchod (že by prostata?), poslední Tim Horton (jako suvenýr nakupuji dvakrát meaple pecan danish k pražskému pressu Smile .. a opětovné "úúúúúúááááááááá..." a už to letí. Famozní je, že letadlo ze St. John´s se mnou smýkalo 4hodiny do Toronta, aby mi po startu z Toronta bylo oznámeno, že naše trasa bude nad St.John´s a Londýnem... Takže já coural čtyři hodiny tam a zase sem... zbytečné nafty - či na co to lítá.. stačilo, kdyby se pro mne stavili.. a mohl sem mít ještě poklidnou večeři v St.John´s. No oni vědí... já jim do toho kafrat nebudu.. A pak už jen pokus o spánek... a přivítal mne deštivý Frankfurt. Opětovná kontrola zavazadel, která mne přivedla k infarktu, neboť sem si jako poctivý pitomec po celou cestu Toronto - Frankfurt vyptával od letušek piva. Až sem musel působit jako dementní alkoholik na výletě. Celé letadlo spalo, jen já měl vždycky ruku nahoře a žadonil "pivo prosím". Nebylo to lecjaké pivo. Byl to Heineken, zadarmo a jako suvenýr byl nedocenitelný. A s těmito Heinekeny sem napochodoval na kontrolní stanoviště... a s pocitem koně po pardubické je předal na kontrolním stanovišti kontrolnímu orgánu. Všechna piva byla hozena do popelnice... a já jen pronesl "je to Heineken, vezměte si je domů".. no německý oficír suše prohlásil "chápu váš smutek, no předpis je předpis...". Sakra, já chápu předpis na bomby, nože, vývrtky... no tohle byl Heineken!! Tohle teroristům podle mně nikdy nedošlo, že díky jejich blbosti si nemůžou po nějakém atentátu ani přivézt domů ze dvě piva.. Poslední start... letadlo krouží nad Berounkou..., vidím že políčka jsou řádně obdělána, sluníčko svití, dálnice na Lovosice je ucpaná.... srdíčko bouchááááá.... popadám brašny... netrpělivě očekávám alespoň zbytky mého kola.... přicházejí první gratulační zprávy... a já tlačím to "vozíkové monstrum" k východu... a je to tady!! .... Jupííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí... jsou tu všichni nejmilejší.... jupíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí........... Jsem doma... děkuju můj bože..... děkuju

09.09.2010 | 12:20

109. den - Jen co otevřu oči

slyším zmatené dupání a nervozitu procházející domem.. Dcera Anaise se loučí s rodinou odletem na školu do Bruselu a její uspěchaný odlet vlastně startuje můj den. Je milé sledovat u snídaně, kterak si z odletu dcery Anthony a Marie skoro nic nedělají, ba naopak se na sebe přemile culí a dělají různé kukuče.. Mám pocit, že jakmile zítra opustím jejich teritorium - padnou do vašnivých líbánek..., což jim samosebou přeju. No chápu, že jsem se stal odletem Anaise posledním "otravou" v domě. Vyklízím tedy prostor již po obedě a odjíždím na poslední nákupy do města. Člověk by nejraději pro své nejmilejší koupil všechno u čeho udělá "jéééé", aby posléze ono "jééééé" udělal při pohledu do peněženky. Musím se omezit na minimum. Tak zní heslo. Ať z důvodu váhy pro letadlo (čímž odpadají darky typu  - živý los, tuňák, kufry na Mejlovu Hondu..), tak z důvodu hrůzného zacházení s brašnami na letišti (a opět odpadají dárky typu - vánoční ozdoby, lustry z křišťálu, pití v plechovkách alias pivo).. až po devastaci peněženky (tímto vlastně odpadají dárky úplně).. Nejlepší dárek je pohled! Tak zní druhé heslo a já jej okamžitě podporuji nákupem. Je to placaté, milé, laciné, upomínkové.. Pohled je prostě to "ořechové". Sjíždím tedy do nitra města a naposled procházím pro mne důležitá místa. Fotím se opět u "Mile Zero", která je vlastně "ikonou celé mé cesty". Důležitost onoho místa najdete klidně i na Canadabike, kde v sekci "novinky" pišu hned z počatku krátký blog s názvem "pouhé čtyři fotky".. Na ten když se juknete, tak pochopíte můj vztah k "mile Zero". A tak sem se tam fotil zleva a zprava.. a hlavně sem se fotil se suvenýry pro štestí od Vas všech.. Jediný, který na fotkach chybí je doutník, který sem úmyslně nechal doma pro návrat. Prostě NÁVRAT S DOUTNÍKEM A ŠAMPAŇSKÝM!! Dal sem městu pac a pusu, naposled smočil ruce v Atlantiku a vyrazil za obavanou věcí, neboli za balením. Nacpat kolo do krabice zdá se býti lehká věc, no jediné co na to řeknu je "prd". Opravdu sem bojoval s váhou a tak padlo rozhodnutí, nechat vše nedůležité, ojeté a zbytečné v popelnici. Naštěstí sem měl přes cestu ilegalní cykloservis kamarádky Sarah a tam jsem byl sám sobě pánem. Celá jejich komunita mne podporovala v rozhodnutích co vyhodit a co si nechat.. a ještě mne nalévala kávou. Postupně končilo v popelnici jídlo, pláště, pedály, upomínkové předměty z cesty, oblečení, servis. věci pro kolo....No myslím, že poté co jsem odešel, vzala Sarah baterku a všechno si to nanosila zpět do garáže :-). Nejtěžší bylo sehnat váhu... bylo to tak těžké, že se nakonec nesehnala... Nechápu, jak je možné, že v ulici o padesáti domech není jediná váha, zatímco u nás doma má paní Kroupová dvě! Naprosto skličující obavy mnou procházely při pokusech odhadnout váhu brašen a kola, neboť mi bylo jasné, že povolený limit 23 a 32 kilo nemám šanci splnit. Anthony i Sarah se mým obavám jen smáli a snažili se mne uklidnit, že velikost letiště v St.John´s je miniaturní.. ba co více, že moje krabice s kolem letiště vlastně zablokuje... Nechal sem se uklidnit a snažil se usnout. A řeknu Vám.... usnout den před odletem, to možná zvládnul Gagarin, no já se jen převaloval.

05.09.2010 | 05:19

108.den - Spolecna snidane na zahrade..

..jen ukazuje, ze andel strazny se na mne nevykaslal. Jsem totiz zahy nalozen do kabrioletu Porsche a vozen po meste jako guverner. Anthony pro mne udelal maximum - presne jako spravny hostitel. Ukazal mi cele mesto, pivovar ve vesnici Quidi - Vidi, pristav, Signalni vez, dostal sem uchvatne prednasky o slozitem zivote bezneho Newfounlandana...a vse bylo zakoncele nahodnym vyskytem tulenu pri vjezdu do pristavu. Bylo mi blaze. Kdyz sem pote zjistil, ze na moji pocest objednali stul v restauraci s vyhledem na nocni St.John's - do place...opravdu, bylo mi do place. Pojidal sem tresku a krevety, popijel pivo a ziral na mesto, ktere bylo v moji hlave vice nez rok...Diky boze..na tohle se nazapomina! Mam pred sebou porad jeste dva dny...mam porad jeste dost casu netruchlene truchlit...a naopak. Jeste porad nejsem sentimentalni a uknourany...dejte mi cas!:-)

Kolik už Pavel ujel
Vancouver
Calgary
Regina
Winnipeg
Thunder Bay
Toronto
Montreal
St. John´s
9902 km

Copyright © 2009-2010 Canadabike.cz | Odkazy

windows-7-Key  | Windows-8-key  | windows-10-key  | Office-2010-key  | Office-2013-key  | Buy-windows-7-product-Key  | Windows-7-Key  | windows-7-ultimate-Keys  | cheap-Windows-7-Keys  | windows-7-keys-sale  | windows-7-product-keys  | Buy-windows-7-homepremium-Key  | cheap-Windows-7-product-Key  | windows-7-keys-sale  | windows-7-key-sale  | windows-7-key  | Windows-8-Keys  | Windows-8-pro-Key  | Windows-8-product-Key  | windows-8-activate-Keys  | buy-Windows-8-Key  | Windows-8-activation-Key  | Windows-8.1-activation-Key  | Win-8-key  | windows-10-activation-key  | windows-10-enterprise-key  | Windows-10-download-key  | Windows-10-pro-key  | cheap-windows-10-key  | win-10-product-key  | Windows-10-activate-key  | windows-10-product-Key  | office-2013-key  | Office-2010-key  | Office-2010-keys  | office-2013-product-key  | office-2010-product-key  | office-product-key-2016  | office-2016-product-key  | office-2016-key  | office-2016-product-keys  | office-2016-pro-key  | microsoft-office-2016-key  | Buy-windows-7-product-Key  | Windows-7-Key  | windows-7-ultimate-Keys  | cheap-Windows-7-Keys  | windows-7-keys-sale  | windows-7-product-keys  | Buy-windows-7-homepremium-Key  | cheap-Windows-7-product-Key  | windows-7-keys-sale  | windows-7-key-sale  | windows-7-key  | Windows-8-Keys  | Windows-8-pro-Key  | Windows-8-product-Key  | windows-8-activate-Keys  | buy-Windows-8-Key  | Windows-8-activation-Key  | Windows-8.1-activation-Key  | Win-8-key  | windows-10-activation-key  | windows-10-enterprise-key  | Windows-10-download-key  | Windows-10-pro-key  | cheap-windows-10-key  | win-10-product-key  | Windows-10-activate-key  | windows-10-product-Key  | office-2013-key  | Office-2010-key  | Office-2010-keys  | office-2013-product-key  | office-2010-product-key  | office-product-key-2016  | office-2016-product-key  | office-2016-key  | office-2016-product-keys  | office-2016-pro-key  | microsoft-office-2016-key  | office-2013-product-key  | Buy-windows-7-product-Key  | Windows-7-Key  | windows-7-ultimate-Keys  | cheap-Windows-7-Keys  | windows-7-keys-sale  | windows-7-product-keys  | Buy-windows-7-homepremium-Key  | cheap-Windows-7-product-Key  | windows-7-keys-sale  | windows-7-key-sale  | windows-7-key  | Windows-8-Keys  | Windows-8-pro-Key  | Windows-8-product-Key  | windows-8-activate-Keys  | buy-Windows-8-Key  | Windows-8-activation-Key  | Windows-8.1-activation-Key  | Win-8-key  | windows-10-activation-key  | windows-10-enterprise-key  | Windows-10-download-key  | Windows-10-pro-key  | cheap-windows-10-key  | win-10-product-key  | Windows-10-activate-key  | windows-10-product-Key  | office-2013-key  | Office-2010-key  | Office-2010-keys  | office-2013-product-key  | office-2010-product-key  | office-product-key-2016  | office-2016-product-key  | office-2016-key  | office-2016-product-keys  | office-2016-pro-key  | microsoft-office-2016-key  |